Rozhovor o balfolku pro ČILICHILI

Nechci se měřit s namachrovanými blbečky

bf_7 Lidový tanec zní jako synonymum nudy. Stačí se do něj ale pustit bez umrtvující piety, vyhodit kroj a začít lidovou hudbu míchat s latinou, jazzem a třeba i s hip hopem. Mikuláš Bryan u nás propaguje taneční večery zvané bal folk. A tvrdí, že by vás bavily taky.
Autor: Natálka Veselá
Foto: Barka Fabiánová
Zdroj: ČILICHILI


Trdlovat na dávno zapomenuté rytmy? Proč bych to měla vůbec zkoušet?
Protože je to ta nejlepší taneční zábava, co znám. Zkusil jsem salsu, tango, lindy hop, bachatu, zouk, v podstatě všechno, co se u nás kdy učilo. Bal folk je úplně jiný tím, jak vám za jeden večer naservíruje spoustu různých tanců, různých rytmů, různých melodií. Ostatní tancovačky jsou trochu na jedno brdo. A taky jsem na nich měl pocit, že hodně lidí se snaží být úplně, úplně nejlepší, a já se nechci po večerech konfrontovat s namachrovanými blbečky, co opovržlivě sledují každý můj pohyb, chci si prostě zatancovat, uvolnit se.

V tolika tancích z různých koutů světa se přece musím ztratit, ne?
Naopak, jsou to dobré dveře pro lidi, co se jinak tancovat stydí. Spousta těch tanců je jednoduchých a zábavných, takže kdo se nebojí, může začít hned. Zároveň ale můžete roky objevovat různé lidové tance z různých koutů světa, to bohatství je ohromné. Taky není potřeba, aby lidi přišli v páru, spousta tanců je kruhových nebo řetězových, a na ty párové na vás pak v sále vždycky někdo vyjde. A nikdo na vás nekouká a nehodnotí, jestli to děláte dobře, protože všichni tancují. A taky nemusíte mít motýlka.

Že tady o bal folku zatím moc nevíme, mě neudivuje. Ale jak si stojí jinde ve světě?
Bal folk se teď už běžně tancuje všude v západní Evropě, od Portugalska po Německo a Rakousko. Ta pomyslná hranice končí bohužel někde u nás. Podobní nadšenci a „osvětáři“ jako my jsou i dál na východ. Matka zakladatelka je samozřejmě pořád Francie, tam je ta tradice silná a živá, mezi mladými je bal folk neuvěřitelně populární v Belgii a posledních pár let v Holandsku.

Kam to půjde dál?
Je hrozně vidět, jak je ten materiál pořád živý. V Německu teď třeba hodně lidí začalo tancovat argentinské tango, v některých tradičních tancích je pak vidět, jak se jim mění držení, vedení partnera, zkoušejí aplikovat jiné principy. V Portugalsku je zase kluk, co učí, jak propojit některé bal folkové tance se salsou. Jinak jsou tu samozřejmě různé módní vlny, někdo vyhrabe nějaký zapomenutý lidový tanec, chytí se ho pár kapel a postupně se může rozšířit po celé Evropě. V posledních letech to byla třeba bretonská gavotte z Avenu. Třeba Bretonci zase hodně rázovitě tancují polku. Člověk se fakt nenudí.

02Bretan_weblPřitahuje bal folk nějaký konkrétní druh lidí, subkulturu, věkovou skupinu, národnost?
Na to se sám sebe taky často ptám. Studoval jsem rok v Bretani, a tam místní tance – samozřejmě na moderní muziku – tancovali všichni, od puberťáků po babičky, patří to k domácí kultuře, stejně jako u nás pivo. Ve Francii a Německu je to podobné. Scény v Belgii a Holandsku jsou poměrně mladé, takže tam ta starší generace tanečníků chybí, jsou to spíš lidi od třiceti dolů. Podobně jako u nás – kamarádi kamarádů a jejich kamarádi. Akorát ve světě mají těch kamarádů víc. Snažíme se ale, aby to nebyla „generační věc“, jsme hrozně vděční za každou maminku nebo tatínka, které se nám podaří přesvědčit, aby to taky zkusili. Co se subkultur týče, asi je to subkultura sama o sobě. Někdo do ní přijde, protože ho baví lidová muzika, někdo kvůli tomu, že rád tancuje hodně různých tanců za večer, někdo proto, že ho baví staré věci, někdo proto, že chce zkoušet věci nové. Napadá mě jediná věc, co bezpečně všechny pojí – vždycky jsou to milí a slušní lidé. Nezažil jsem třeba na festivalu jediného ožralého vola, jedinou rvačku, snad ani hádku. Rock for people to tak úplně není.

Mluvil jste o Francii, tam to celé začalo?
Ano, jako poctivá snaha prozkoumat, co se ve Francii dřív tancovalo a jestli by se to dalo tancovat dneska. Pak to ohromně nakopla ta globální vlna zájmu o keltskou kulturu a world music v sedmdesátých letech, která dostala na vrchol lidi jako Alan Stivell a kapely jako Malicorne, Bamboche nebo Steeleye Span. To byla muzika, která vycházela z lidové tradice, a zároveň byla moderní a živá. Asi jako když Hradišťan nahrál album s rockovým AG Flekem. Akorát o dvacet let dřív. A když už máte bezvadnou lidovou muziku s našlápnutým zvukem, lidi na ni prostě chtějí něco tancovat. U nás bohužel lidová muzika zastydla a až na pár čestných výjimek, jako je už zmíněný Hradišťan, trošku zpopovatělý Čechomor, Tomáš Kočko nebo Bezobratři, se tu toho moc neděje. V Bretani má vlastní moderní taneční kapelu skoro každá vesnice. A ne, rozhodně nezní jako Eva a Vašek.

No a vy jste to ve Francii chytil?
Já jsem psal diplomku o renesančních tancích, překládal jsem jeden francouzský traktát z šestnáctého století. Nejvíc mě na tom fascinovaly právě ty kruhové a řetězové tance, které u nás už úplně vymřely a člověk se k nim normálně nedostane. Takže ještě pár let před tím, než jsem napsal první řádek, jsem zjišťoval, jestli někde tahle tradice nezůstala lépe zachovaná. Ukázalo se, že v Bretani jsou těch tanců stovky. Nakonec se mi tam povedlo na rok odjet a převážně tancovat. Od toho už to bylo jenom kousek do zbytku Francie a do zbytku světa…

Kde si můžete balfolk vyzkoušet?

V Praze jsou každé úterý pravidelné kurzy a ve středu jednou za čtrnáct dní tanečně-hudební sedánek s muzikanty. Jednou do měsíce pak tancovačka, s českými kapelami nebo zahraničními hosty. Na konci ledna pořádáme mezinárodní víkendový festival, v květnu velké bretonské oslavy svátku svatého Erwana.

Pro mimopražské se konají akce průběžně, bal folková setkání se odehrála třeba v Jičíně, na Prázdninách v Telči, občas proběhne seminář nebo tancovačka v Brně.

V cizině je v podstatě každý víkend něco, o prázdninách i několik akcí současně. Největší tradici má festival ve francouzské Gennetines. Jinak Češi často jezdí na menší festiválky do Německa, Lipsko a Drážďany mají docela živou scénu, často zvou zajímavé kapely a není to daleko.

Nejjistější je sledovat kalendář.

Posted in Články o balfolku.